confused

13. ledna 2012 v 21:39 | confused |  screams in the night
No páni. Týdenní kurz lyžování a běžkování. Nemůžu se rozhodnout, jestli byl úžasný nebo naopak.
Lyžovala jsem poprvé, byla nejlepší ze začátečníků, přirozený talent, egoista jako prase, miluju to. Běžkování ujde, to jsem dělala už dřív. Ale lyže jsou lepší. Večerní lyžování nemá chybu. Spadnout z kotvy je taky sranda, že.
Instruktoři byli bezva. Billyho máme na zemák, na kurzech je boží. Bětka a Péťa byly taky bezva, ale tolik jsem je nepoznala - jiné družstvo. A nakonec nejlepší Ondra. Vedl naše družstvo začátečníků. Čtyři kluci, Ondra a já. Je to nejlepší, bejt tam jediná holka. Samozřejmě, když jsem uklouzla, nejeli mi lyže nebo cokoliv, zásadně mě chytal za zadek. Nepředstavuju si pod tím nic extra, ale nevadilo mi to. Nebo ty vtípky typu, že mě zezadu obestoupí ve frontě na lyžích, takže jsem na sobě namáčklý - se slovy "tohle děláme spolužačkám, škoda, že tu nejsou". A. mi to zase udělal na běžkách. Jsou milý.
Začátek lyžáku jsem strávila s klukama. S H. jsme pak v jednu ráno skončili sami v posteli - nic se nedělo, ani polibek nebo tak, jen jsme leželi, povídali si, usínali. Bylo to krásný, ale evidentně to pro něj nic neznamenalo. A. se ožral a zase mi šahal různě etc. Znáte to. Říkala jsem si, jak to bude bezvadný. Prvotřídně naivní. A začal chodit s P. To jsem neřešila, jen mi bylo líto R. - má ho pořád ráda. A pak náhle poslední večer vidím spolu H. a I. Nejdřív jsem si říkala, že H. přece objímá každou a navíc I. ví, že ho mám ráda a takhle. V tu chvíli začal ten neuvěřitelnej zmatek v mý hlavě.
Večer pak za mnou I. přišla, bylo vidět, že chce o "nčem" mluvit, ale chvíli trvalo, než to vyklopila. Prý se to prostě stalo, líbali se, podobně, jak když jsem s ním byla já - kdybych zůstala dýl, možná bych tam teď byla místo ní já. Kdo ví. Prý s ním nechce nic mít, byl to úlet, snad na to on zapomene. Pak byla celou noc s ním. Až do rána. Myslim.
Moje sebevědomí kleslo hodně hluboko pod bod mrazu. Cítím se jako zrazená děvka. Nevim proč. Ale říkám si, že mi to patří. Mám takovou sebedestruktivní náladu. Psychicky i fyzicky. Co z tohohle ještě bude?
Můžu mít zlomený srdce, když mě stejně nikdy neměl rád?
Můžu ho mít ráda, když mě prý zradil, jen využíval a nikdy o mě nestál?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama