Únor 2012

just do it

26. února 2012 v 16:42 | confused |  inspire
I messed up pretty much everything. So, I mean, let's finally do this shit!

harmony

24. února 2012 v 19:23 | confused |  sudden euphoria
Kreslení a čtení a muzika. Čaj a filmy. Sama. Jen já a má mysl. Uklidňuje mě to. Začínám mít v tom zmatku co mám v hlavě aspoň trochu pořádek. Chvílemi je můj život strašný idylický, zdá se to jako sen, jako bych se pozorovala z dálky.
Napadla mě zvláštní myšlenka. Krom toho, že si chci koupit z peněz co budu mít na oběd cigarety. Ve škole nechci chodit do jídelny, takže na oběd se vytratím někam ven. Buď půjdeme s Lemony nebo půjdu sama. Projít se, zapálit si. K té myšlence - kdybych šla sama, všiml by si někdo, že tam nejsem?
Nebudu lhát. Nepřenesla jsem se přes Johnnyho. Asi se přes něj nikdy nepřenesu, vždycky pro mě bude znamenat něco víc. Ale jsem s tím smířená. To je to, co jsem potřebovala. Nešlo o to zapomenout, ale jít dál. Přijmout to jako fakt.
Jsem šťastná. Po dlouhé době jsem zase upřímně šťastná. Nevím čím to je, ale neřeším to. Užívám si ten pocit.
Vím, že to takhle nebude dlouho, ale žiju přítomností. Chvílema se mi zase v hlavě rodí ty temné myšlenky, vzpomínky. Ale dusím je pod povrchem. Pro teď. Až se dostanou na povrch, nebude to nic pěkného, nevím, možná se zase vrátím k žiletce. Teď jsem ale šťastná a tak to zůstane. Na chvíli.
Buďte taky šťastní, prosím. Zasloužíte si to. Aspoň na chvilku. Usmějte se. Pošlete mi úsměv. Děkuju.

fine

22. února 2012 v 20:16 | confused |  sudden euphoria
Páni. Je mi to jasný. Mělo mi to být jasný už dávno. Já a Johny - prostě to není meant to be. V pátek se dal dohromady s P*. Teď je nemocnej. Jsem ráda. Ne že bych mu přála nemoc, ale bez něj je všechno jednodušší. Prostě jsem potřebovala aby tam chvíli nebyl, abych mohla klidně dýchat. Weirdo prý má z pátku nějaké fotky. Moje. Prý na nich nejsem úplně oblečená nebo co. Nevím, nepamatuju si nic, nechci to řešit. Dělejme, že se nic nestalo.
Mám se dobře. Celkem. Vlastně asi jo. Chci si zase začít psát deník. Těším se, až si zajdu do knihovny. Útěk od reality. Vážně to miluju. Stejně jako kreslení. A psaní. Zdá se to jednodušší, chvíli se nezajímat o svůj život. Možná sem někdy hodím nějaký můj výtvor. Uvidím. Jen když to bude aspoň trochu povedený. Mimochodem, doporučte mi prosím nějakou knížku. Klidně anglickou, to budu jen ráda.
A co hubnutí? Teď jsem se nevážila, nejedla moc, ale ani ne zdravě, cvičila trochu. Teď se potřebuju zaměřit na jiné věci než hubnutí, na chvíli. To ale neznamená, že budu žrát jako prase, prostě se nebudu stresovat hubnutím, spíš budu udržovat váhu. Prozatím.
A jak si žijete vy? Třeba to teď začne všechno být lepší, když se blíží jaro. Snad.

miserable

19. února 2012 v 20:09 | confused |  screams in the night
Vypadá to, že budu teď muset trávit hodně času s rodinou a sama se sebou. Jak lákavé. Aspoň se budu zase moct víc věnovat kreslení, digitální malbě, psaní příběhů, sportu a dalším věcem. Možná mi to prospěje, chvíli se soustředit jen na sebe, nezanedbávat se kvůli ostatním. Možná taky ne a budu z toho šílet ještě víc než doteď. Paráda.
Pokud máte rádi fantasy, tak vám doporučuju knihy Levá ruka boží od Paula Hoffmana (plus další díly) a trilogii Chaos od Patricka Nesse. Teď jsem je obě dočetla. Obě dvě mě dokázaly rozbrečet. Po dočtení jsem je ještě asi půl hodinu držela v ruce, nemohla uvěřit, že to dopadlo takhle, v knihovně hned rezervovala další díly a znova si četla oblíbené části. Miluju ty knihy za to, že mě dokázal dokonale vtáhnout do jiné reality. Na chvíli jsem zapomněla, že to bohužel není moje realita. Na chvíli to znělo všechno krásně.
Za méně jak 12 hodin je zase uvidím. Nechci to. Chci odjet někam hodně daleko, kde mě nikdo nebude znát. Chtěla bych jet do internátu v Americe nebo Anglii. Strašně moc bych chtěla mít tu možnost. Nový začátek.
Teď mě nejlepší kamarádky považují za blázna, rodiče taky plus mě nutí jíst, myslí si zřejmě, že mám PPP. Everything is just so fucked up lately. Asi začnu počítat dny do dalších prázdnin. Nejradši bych je strávila na chatě. V přírodě. Se psem. Pryč od ostatních. Jen on, můj nejlepší přítel. Poslední dobou se mi chce ze všechno brečet. Jako bych už neměla sílu bojovat dál. Ale já jí zase najdu. Snad brzo. Slibuju. A děkuju.

Jídlo - plátek hovězího + 4-5 škubánkových placek, půl pomeranče, houska s mističkou zelného salátu, několik piškotů + tři "disco"sušenky. Pití - zelený čaj, voda.
question - brigády jsou od 15 nebo od 16? mám v tom zmatek. a nevíte třeba o nějaké dobré v Praze?

die

18. února 2012 v 18:04 | confused |  screams in the night
Oh, who would?
Včerejšek si vůbec nepamatuju. Ani minutu. Přehnala jsem to s vodkou. Náhle jsem si uvědomila, že mi nešlo jen o to být s Johnnym, s ním chci být střízlivá. Šlo mi o to opít se. Zapomenout.
Chtěla jsem se zabít. Chtěla jsem skočit pod auta. Strašně moc. Pila jsem hodně, protože alkohol by mi dal sílu udělat to. Všechno by pak bylo jednoduchý. Ale zastavili mě. Bohužel. Nebo bohudík?
Doma problém no. Matka i říkala něco o psychiatrovi. Neřekla jsem na to nic. Neodmítla jsem to. Myslím si, že jsem maniodepresivní. Ve všem se strašně podobám tátovi.
Nevím, jak dokážu jít v pondělí do školy. Dívat se jim do očí. Teď když někteří vědí, jak strašně na tom je moje psychika. Už teď plánuju, že se o pauze zdekuju někam za roh, sama, zapálit si. Když jsem málem usla, tak jsem si představila, že by se to vážně stalo, ale zase by mě hledal Johnny, že by mi chtěl pomoct, ne se mě zbavit. Naivní.
Asi vážně potřebuju psychiatra. Pořád myslím na sebevraždu. Chci se zase řezat. Všechno je pak jednodušší. Už jsem nedokázala dál předstírat, že jsem silná, že jsem šťastná. Že jsem normální. Nechci tady být. Prosím. Už ne.
Jako plus beru fakt, že jsem zhubla tři kila. Mám 59,8. Konečně. Sice to asi zase rychle naberu, páč jsem prostě strašně dehydratovaná. Nedivte se, že jsem byla takhle na sračky. Zkuste si celý den nejíst a pak vypít za 15 minut půlku flašky vodky.
Zabít se. Umřít. Nebýt. Nic. Prázdnota. Konec. ní to tak krásně, tak... jednoduše.

once

16. února 2012 v 19:01 | confused |  sudden euphoria
Bojím se zítřku, ale zároveň asi umřu nedočkavostí. Johnny se pořád ujišťuje, jestli se jde, kdy a takhle. Jako bychom nechodili každý pátek. Jako by to mělo být výjimečný. Žádný naděje, blbko! Pořád je možné, že mi to matka zatrhne, že to nevyjde, může se stát cokoliv. Poslední dobou vážně naspím maximálně dvě až tři hodiny za noc. Pak přežívám na cigaretách, kafi a jídle, co mi kdo podstrčí, proto to není ukázkové. Musím se naučit říkat ne. Nejen u jídla. Je to moje slabost. Na všechno bych kývla.
Cigarety, alkohol, hudba, smysl pro humor, sarkasmus, úchylita, sport, ironické výrazy, ... Věci co nás s Johnnym spojují. Teď to záleží. Možná to není "meant to be". Možná to je "meant to be". Uvidíme. Dost už o něm. Dneska byl voleyball. Miluju to. Miluju ty lidi tam. Teď pořád poslouchám na youtube kanál "anamiamusic". Zvláštní, že. No nic. Strašně vám děkuju za podporu, holky, moc to pro mě znamená! Nějak mě to nutí víc se to snažit nepokazit.
Zítra budeme psát srovnávací testy. Šmarjá, to bude průser. Hodlám si přivstat trochu, jít do školy dřív, koupit si kafe a zajistit si dobré místo, někde vzadu. Howgh.

Jídlo - corny čoko, jedno kiwi, clz houska, trocha bílého jogurtu + kousky různých čoko tyčinek + pár polomáčených sušenek (oběd, ve stylu, jak jsem psala hore), 4 rybí prsty smažené + hranolky (matka podezírá, že hubnu - sabotáž).
Pití - 2x kafe z automatu, voda.
Pohyb - 1,5 hodiny (skoro 2 možná?) voleyballu, možná bude posilko.
question - jak si zvyšujete sebevědomí?

don't

15. února 2012 v 18:14 | confused |  sudden euphoria
Nedoufej, budeš zklamaná. Očekávej to nejhorší, buď se trefíš nebo to bude lepší.
Tím se teď řídím. Dneska zase Johnny něco naznačoval. Nedávno jsem u Kayi četla, že má v hlavě takový zmatek, až je z toho prázdno. Myslím, že lépe bych to nevystihla. Potřebovala bych si urovnat myšlenky. Nepovede se mi to, téměř jistě. Děje se toho moc a zároveň nic. Zase vůbec nespím. Celou noc jen ležím, poslouchám písničky, koukám do stropu, sním a odpočítávám minuty do rána.
V pátek bude celá situace s Johnnym buď jasnější nebo ještě komplikovanější. Dohodli jsme se, že půjde pít zase s náma. Jestli mi to matka zatrhne /ne, že by věděla, že se jde pít, jen "ven"/, tak umřu. Fakt. Teď jde o to, jestli náznaky byli na mě nebo na Ease. Sakrasakrasakra.
Dnes jsem měla k snídani kousek bábovky, ve škole housku s lučinou, pár kousanců baget a tak od ostatních, před půl hodinou doma malou porci těstovin s tuňákem a hráškem. Nevím, jestli tím končím pro dnešek. Chtěla bych do pátku jíst co nejmíň, ať jsem aspoň trochu blíž k dokonalosti. Pro Johnnyho. Taky jsem cvičila - nějaká ta chůze, 100 sedůlehů, 100 dřepů. Pila jsem čaj s medem a vodu. A měla jsem dnes 3 a půl cigarety. Přestanu s tím. Dělám to kvůli Johnnymu a kvůli tomu, že mi to chutná. Díky tomu spolu trávíme čas.
Dala bych si facku, za ty naděje co si dělám. Ach, jak já budu litovat...

maybe

14. února 2012 v 18:25 | confused |  screams in the night
Teprve dva dny školy a zase se cítím vyždímaná. Takový ten pocit, že mám tolik věcí, co chci říct, ale nedokážu je formulovat. Poslouchám Malou Pradavačku Zápalek. Asi tu písničku znáte. Trochu se v ní vidím "ta dívka byla anděl, který uhořel, zbyl jenom stín, tak kdo jí odpustí, že neuměla žít a chtěla trochu víc, tak kdo jí odpustí?" Dřív slušná holka, andílek trošku. Uhořel. Jenom stín. Chtěla víc.
Reddie se rozešla s Johnnym. Je mi jich obou líto. Ona si s ním moc nerozuměla, neměli si co říct. Je to smutný. Stejně jsem jí radši neřekla, že se Ease s Johnnym vykousla, ještě když spolu chodili. Měla jsme dvě hodiny volno dnes ve škole. Šly jsme s Lemony kouřit a projít se. Ve škole se po mě ptal Johnny, šel mě s Weirdym hledat i ven, kam ho poslali holky, potom mi zavolal, když nás nenašli. Strašně moc se nesnáším za to, že mi na něm pořád záleží.
Nevím, jestli bych s ním chtěla být. Já prostě nevím. Na pátek jsme domluvení, že půjde zase pít s náma. Že mi vrátí ty cíga třeba. Nechci si namlouvat, že pro něj něco znamenám, ale nemůžu si pomoct. Je přesně ten typ kluka, který mám ráda. Vtipnej, bad guy, zároveň milej. Jsem hrozná. Stejně se mu nelíbím. "Neuměla žít a chtěla trochu víc, tak kdo jí odpustí?"
Jídlo teď moc neřeším. Měla jsem jablko, tatranku k snídani, několik kousků čokolády etc přes den, když někdo rozdával a tak. Jinak zatim nic. Teda až na 3 cigarety. Měla bych s tím přestat. I ty tři mi byly málo, dala bych si víc. Kafe a cigarety. Johnny se mě zeptal, jestli nebudu novinářka, ty přece o pauze vždycky choděj pít kafe a kouřit. Usmála jsem se a řekla, že možná.
Sakra. Jak ho můžu mít pořád ráda? Po tom všem? Měla bych ho nesnášet. Měl by být tabu. Proč?

lazy

12. února 2012 v 16:25 | confused |  sudden euphoria
Strašně závidím všem, co zítra nejdou do školy. Já vím, omílám to pořád dokola, jak se mi tam nechce, ale aspoň je vidět, že se mi tam opravdu nechce. Jediné za co jsem ráda je, že si koupím zase kafe v bufetu. Na to se těším. A ve čtvrtek na volleyball, ale to je ještě daleko. Za to se blíží spousta projektů, spousta mluvení před třídou, spousta testů... neskončilo už náhodou dávno pololetí?! No nic.
Pořád nevím, co bude s Johnnym. Předpokládám, že to bude jako by se nic nestalo. Jedno velké černé nic. Nicota. Zase mě chytá tahleta nálada. Může existovat nic? Není to vždy něco? Tma taky není nic. Přijde mi, že jsem maniodepresivní. Nevermind, who isn't.
Seru to, vážení, dost důkladně. Váha stoupla, ale jen maličko. Ani ne o půl kila. A teď jí beru jen orientačně, páčto jsem to včera dostala (noc strávená v křečích, to se mi často nestává, chm). A díky tomu se mi chce večer strašně žrát a taky žeru. Ne extrémně, ale žeru, jsem to ale dobytek. Nejdřív se to zdá v pohodě, tak do sedmi večer a pak si dám velkou večeři po kouskách a je to v háji. A neuvěřitelně jsem zlenivěla. Fuj. Jsem příšernej člověk. Nemám se ráda.
Dost už o mně. Co vy? Máte se? Mějte se. A mejte se. Jdete zítra do školy?

Jídelníček - houska, těstoviny s houbovou omáčkou, kuřecí vývar s houskou. Pití - voda. Pohyb - snad bude? (doplním)

hold

11. února 2012 v 17:08 | confused |  sudden euphoria
Mám dodělanej jeden projekt. Učení na testy asi nechám na zítra večer. Jak jinak, že.
Poslouchám optimistické písničky. Ale začínaj mě štvát. To ten blížící valentine. Určitě zaspim nebo něco podobnýho. Vezmu si na sebe ty nejpohodlnější a nejvytahanější věci co mám. Koupim si kafe, hodně kafe, a budu se sama užírat někde v rohu a ignorovat zamilované páry. Sounds like a plan, doesn't it?
Nesnášim komercializaci svátků. Sám o sobě by mi valentine nevadil, tohle mi vadí i na Vánocích a dalších svátcích. O valentinu je to prostě pro mě horší. Všude srdíčka, odporná růžová, zamilovaný texty, příšerný melodie. Achjo. Těm z vás, co jste teď nemocné trochu závidím. Strašně moc se mi nechce chodit do tý školy, zase je všechny vidět, dívat se Johnnymu do očí a dělat, že o pátku nevim, že to je v pohodě, dívat se Reddie do očí a dělat, že je vše v pořádku, dívat se Ease do očí a dělat, že mi to nevadí. Oh, crap.
Hubnutí není vůbec ukázkové. Ale netloustnu, váhu držím. Trochu cvičím. Jak začne škola, tak to bude lepší. Snad i tu váhu konečně srazím. No nic, nechci vám kazit náladu. Jdu se dívat na Gilmorky. Nějak mě to uklidňuje, sledovat ten idylický vztah matky a dcery, povrchní problémy, vtípky. Baví mě to.

Jídlo - brambory zapékané se zeleninou a mletým masem (oběd), 4 kousky buchty (tvarohovo kakaová, +- 200 kcal?), čoko jogurt s conflakes. Pití - voda, zelený čaj s citronem, jahodový čaj. Pohyb - pro dnešek pauza. (doplním)
evening fail - sušenky, jablko, lžička mého mixu ála granko (cocoa and sugar), několik lžiček medu, houska =///

introducing

11. února 2012 v 12:37 | confused
Řekla jsem si, že bych se vám třeba mohla trochu představit. To díky tomu textu. Přesně mě vystihuje.
Je mi 15, měřím 175 cm, vážím teď kolem 62 kg, chtěla bych vážit 55 kg nebo míň. Podle postavy.
Přezdívám si confused. Zmatená. Velmi výstižné.
Vždycky jsem byla dobře krmené dítě. Neměla jsem nikdy nadváhu, byla jsem celý svůj život průměrná. Vzhled rodiče moc nezajímal, samozřejmě, jsem jejich dcera, takže jsem nejkrásnější pro ně. Ve škole na mě kladli velmi vysoké nároky. Do sedmé třídy vždy samé jedničky. Bez výjimky. S mým nástupem na gympl se ale vše změnilo. Nejen známky, ikdyž teď už mám zase vyznamenání.
Já jsem se změnila. Dřív jsem si žila ve své vlastní realitě, vlastně permanentně šťastná, všchno bylo jednoduché. Tak strašně jednoduché. Začlo to asi tím, že jsem si více uvědomovala své žalostně malé sebevědomí. Začla jsem se malovat - jen řasenka a korektor, kvůli špatné pleti. Více jsem se zajímala o modu a takhle. To by ještě nebylo tak špatné.
Před Vánocemi moje "rebelství" vygradovalo. Často jsem chodila chlastat s kámošema, začala jsem kouřit, spousta kluků už na mě sahala v tom podnapilém stavu. Všichni z nich už teď mají holku. Nic jsem pro ně neznamenala. Kámoška, možná. Už mě několik lidí nazvalo děvkou. A přitom jsem se ještě ani pořádně nelíbala. Zažila jsem už několik ošklivých podrazů. Měla jsem období, kdy jsem se řezala. Nebránila bych se drogám, kdyby je někdo přinesl.
A co já a jídlo? V rodině mám anorexii, bulimii i obezitu. Sama se točím v kruhu nejezení, přejídání, depresí. Často se cítím strašně sama. Ráda sportuju. Nemohla bch být bez sportu. Nehubnu pro sebe. Hubnu pro ostatní. Abych jim dokázala, že to jde. Abych jim vyrazila dech. Aby mi záviděli. Aby on viděl o co přišel.

Prozradila jsem toho o sobě docela dost, myslím, že to časem smažu... nebo doplním.

sleep

10. února 2012 v 13:12 | confused |  sudden euphoria
Moc to letí ten čas, za tři dny do školy. Neodvedete si představit, jak strašně se mi tam nechce. Všechno je tam vždycky složitý a už po prvním týdnu jsem naprosto společensky vyždímaná. Pátek odpoledne to dorazí. Já mám ty lidi ráda, ale pauza od nich se mi líbila. Hlavně to strašně komplikuje Johnny. Bez něj by to bylo jednodušší. Ale to už nezměním.
Budu muset víc jíst ráno. Teď jsem nesnídala, protože jsem vstávala až kolem desáté jedenácté, takže první jídlo byl vždy oběd. Ale pak mám večer hlad. Sice už nejím po večerech junk food, spíš něco zdravějšího, ale stejně. Nové pravidlo - po 19.00 nejím (20.00 o prázdninách, mám posunutej den). Strašně mě štve ta zaseknutá váha, ale zase mě motivuje k lepším výkonům. Chtěla bych do neděle tam vidět aspoň těch 61,9 kg, ale uvidíme. Ve škole budu peníze na obědy utrácet za kafe, saláty, popř. jogurty nebo tak. Když bude zdravý oběd (a velký hlad) tak si dám. Ale dvě stovky z těch peněz půjdou na čepici.
Opravdu strašně strašně moc nechci vidět v pondělí Johnnyho. Je to ode mne hnusný, vím, ale potřebuju si ještě všechno urovnat v hlavě. Vážně by mi bodlo, kdyby měl kašlíček. A to jsem říkala, že nebudu zlá. Damn.

Jídlo - brambory se zelím a malým kouskem vepřového (malá porce), pečivo se sýry a salámem (různé druhy po troškách - svačina) + jablko, čoko jogurt s vločkami. Pití - voda. Pohyb - 50 dřepů, 50 sklapek.
fail - několik sušenek + lion -> teď mi došlo, že brzo mám mít své dny, takže už je mi jasné, z čeho mám ty chutě. Budu se snažit držet, ale mám strašně slabou vůli. Jsem strašná.

stuck

9. února 2012 v 17:05 | confused |  sudden euphoria
Včera jsem to večer trošku zkazila - dala jsem si chléb s medem a bílý jogurt s kiwi, ovesnými vločkami, medem a skořicí. V osm večer. Ale předtím jsem cvičila a je to furt lepší, než kdybych šla do fastfoodu. Nebo ne?
Ach, jak já miluju prázdniny. Po všem co se stalo jsem byla totálně společensky vyčerpaná a frustrovaná. Teď se zase cítím lépe, jen na mě něco leze. Ať to zase pěkně odleze.
Váha se mi sekla na 62,3 kg, ale říkám si - alespoň nestoupá. Já ji zase srazím. Musím. Když odjeli rodiče na nákup, tak jsem ze skříně vytáhla šortky, ve kterých jsem minulé léto byla narvaná, než se po chvíli nošení roztáhly, že. Teď mi úplně pohodově padly. Potěšilo mě to, hodně. Takové nakopnutí.
S dneškem už jen 4 dny do konce prázdnin. Takže spíš 3 a kousek. Smutné. Musím udělat projekt na občanku a konečně se začít připravovat na srovnávačky. Jak to tak vidím, tak na srovnávačky se zase kouknu až ve čtvrtek večer, jen tak letmo a projekt udělám večer předem. Jsem strašná.
Něco mi na sobě přijde trochu divný, nevím. Všichni se těšíte, až zhubnete a budete moct světu ukázat svojí "before/after" fotku. Já ne. Nebudu se teď fotit, teprve až to dokážu. Tohle tělo bude minulost, na kterou nebudu chtít vzpomínat. How weird is that?

Jídlo - těstoviny s rajčaty a šunkou, míchaná vajíčka s rohlíkem (osmahnuté společně), čínská polévka s 2 houskami :/. Pití - voda. Pohyb - 5x10 (viz workout).

courage

8. února 2012 v 13:34 | confused |  sudden euphoria
Je mi dobře. Zase jsem chvíli šťastná. Pořád tam někde pod povrchem hlodá ten pocit, že se všechno za chvíli posere, že mi nemůže být dobře ještě dlouho, že to prostě není možné. Ale rozhodla jsem si užívat si ten dobrý pocit, dokud to jde.
Občas myslím na Johnnyho. Ale přestávám ho mít ráda, nezáleží mi na něm jako dřív. Ty podrazy a všechno okolo se už nasčítalo až moc. Jen je mi líto Reddie, nechci aby jí zklamal. Ale třeba to u nich nakonec dopadne dobře. Doufám.
Užívám si prázdniny, jak jen to jde. Zase budu muset začít dělat něco do školy, ale nevadí.
Včerejší zklamání v jídelníčku jsem nakonec vykompenzovala cvičením. Večer byla váha vyšší ani ne o kilo a ráno už zase stejná. To mě potěšilo, tak vím, že si musím máknout. Už jsem si stáhla Jillian a jen se odhodlávám s ní začít. Respektive odhodlání mám dost, jde spíš o místo a čas doma. Vrzající podlaha, pokoj s bratrem, nevrlí sousedi... to mi moc do karet nehraje, ale "když se chce, tak to jde".

Jídlo - rýže s játry, dvě domácí housky, smažené vejce s rohlíkem (osmahnuté dohromady), 2 chleby s medem, 1/3 jogurtu s kiwi, medem, vločkami. Pití - voda, kefírové mléko. Pohyb - 10x5 (viz workout - změněno na desetkrát každý cvik s pěti opkakováními)
question - holky, nechtěly byste některá spřátelit? vážně by se mi hodila podpora... :)

workout

7. února 2012 v 19:02 | confused |  inspire
/tomuhle se říká pure happiness! budu šťastná a hubená. vážně./
Trochu si vymýšlím cvičební plán. Protože když dělám jen cviky prostě jak mě napadne (teoreticky vzato) tak mě to přestane bavit. Takže si dělám různé série a tak. Tak to tu chci mít přehledně. Vždycky chci mít všechno strašně přehledně. Dává mi to docela motivaci. Zatím to jen popíšu, poději ještě rozepíšu víc, možná do dalších článků.

tell me the reason

7. února 2012 v 15:58 | confused |  inspire
I just realized I need to know why am I doing this.
Jasně, dělám to pro sebe, to známe. Tak z 25% maximálně.
Dělám to pro ty obdivné pohledy. Chci slyšet "Ty jsi zhubla?" "Páni, sluší ti to!". Chci aby si mě všímali. Kluci. Rodiče. Všichni. Chci se cítit dobře ve svém těle. Chci sedět bez přetékajících špeků na stehnech. Chci vypadat sexy v plavkách. Chci být pyšná na své tělo. Chci aby si uvědomil ON co mohl mít, ale nechtěl. Chci aby litoval. Chci překvapit všechny ty, kdo si mysleli, že to nedokážu. Chci nosit šortky a crop topy.
Chci být ta, co to dokázala.
Budu ta, co to dokázala.

motivated

7. února 2012 v 10:47 | confused |  sudden euphoria
Sedím tady u topení ve svém nejoblíbenějším huňatém světru, poslouchám soundtracky a epic hudbu a čekám, až mi kamarádka zavolá, jestli dnešek platí. Potřebuju se dostat co nejdřív minimálně na těch pětapadesát kilo. Ne-li míň. Její matka totiž otevírá nový obchod s oblečením a je tu možnost, že bychom jí nafotili reklamu, nejdřív na FB, pak třeba i někam "výš".
Ranní váha 62,1 kg. Jo, klesá to. Pomalu, ale jde to. Musím to dokázat. Jako první cíl beru zbavit se té proklaté šestky na začátku. Docela věřím na to, že jsme trochu ovlivněni fázemi měsíce. Třeba dnes bych měla mít výborný den, protože luna je ve Lvu. Já jsem lev. Teď budu jíst podle toho, jak bude mamimnka vařit a takhle. Jí se nedá moc odporovat. Po prádninách na salátech, jogurtech, celozrném pečivu a tak. Bojujme!

Pití - voda, čaje, trocha coly.
Pohyb - spousta chůze (chvílemi střídaný s během), schody, 50 dřepů, 50 sklapek, 55 kliků širokých, 25 sklapek napravo, 25 sklapek nalevo.
Jídlo - jogurt s cornflakes, čínská polévka, pár bramborových placek, listové těsto s šunkou.

FAIL - návštěva mekáče - hranolky, 1/2 burgeru. /plus mimo 2 cigarety, ty nevadí hubnutí, ale říkala jsem si, že přestanu dřív, než bude pozdě./ plus maminka pekla bábovku :! -> zvracet nebudu, chci to vycvičit aspoň trochu. Ale už vidím trochu změny, takže se malými neúspěchy a selháními nenechám vyvést z míry. Snažím se to napravit ještě dnes, ne "od zítřka znova"!

question - Je listové těsto špatné nebo ne?

ready

6. února 2012 v 12:52 | confused |  sudden euphoria
Povedlo se mi dodržet přibližně 24hodinovou hladovku. To beru jako dobrý start. Zařadím víc pohybu a ještě méně jídla. Půjde to. Musí.
Od dětství na mne všichni kladli vysoké nároky a já si na to nějak zvykla. Mám pocit, že nikdy nejsem dost dobrá. když nejsem nejlepší je to špatně. Ale nepřiznala bych to před lidmi. To dělám, jak jsem se svým výsledkem spokojená. Sama sebe o tom přesvědčuju. Hubnutí je docela dobrý způsob, jak si dokázat, že můžu být lepší než ostatní.
Nikdy mi nikdo neříkal, že jsem tlustá. Jsem průměrná. Ale nezůstane to tak. Nenávidím průměrnost. Musím být lepší. Perfekcionismus. Ambice. Jdu přes mrtvoly. Ale nepodvádím. Neměla bych ze sebe dobrý pocity a to by mě zatraceně štvalo. Dobře, někdy mám ve škole taháky, ale nejsem za to ráda. Často je nakonec ani nepoužiju.
Třeba to hubnutí. Nemohla bych jít jídlo vyzvracet nebo brát nějaký prášky, projímadla, cokoliv. Ne kvůli tomu, že to neni dobrý pro organismus, to mě ani tak netrápí. Nesnesla bych to pomyšlení, že jsem to nedokázala sama.
Mám teď týden prázdniny, takže jíst budu muset kvůli matce. Ale jak začne škola, tak bych chtěla ještě delší hladovku. Omezovat mne zase budou rodiče, pokud začnou vyvářet večeře. Ale i tak.
Nový režim. Méně jídla. Více tekutin. Více pohybu.
Go for it. THIS is worth it!

Jídlo - ovesná kaše, polévka kulajda, kousek ananasového kompotu. Pití - voda. Pohyb - chůze, 50 kliků (širokých), 40 sklapek, 25 sklapek levých + 25 sklapek pravých (na šikmé břišáky).

luck

5. února 2012 v 11:39 | confused |  sudden euphoria
Jarní prázdniny. Všechno je náhle strašně v klidu. Potřebovala jsem pauzu, vážně.
Dneska jsme měli jít strejdovi na oslavu, ale onemocněl. Je mi to líto, ale na druhou stranu to je dobře.
M* se zatím neozval. Pochybuju, že se ještě ozve.
Ale nevadí mi to. Jsem ráda, že jsem ho potkala.
Asi si to ani neuvědomuje, ale pomohlo mi to. Mluvit s někým, koho vůbec neznám a říct mu tolik věcí.
Trochu mi to i dodalo sebevědomí. A motivaci do hubnutí.
Je mi líto Stubborn. Měla ráda Blacka, ale nevyšlo to s ním. Pak začla chodit s jedním spolužákem, ale nakonec se rozešli. Nechtěla ho využívat. Pořád jí záleželo na Blackovi. A pořád záleží. Chtěla bych jí nějak pomoct.
Teď jsme vlastně taková huboucí trojice - já, Stubborn a Lemony. Do léta budu hubená. Musím.
Je to tak trochu záchytný bod. Když bude hubená, tak to bude dobrý,
Všechno bude zase dobrý.
Jednou.
confused
Jídlo - rohlík, hranolky (!! mother :/), těstoviny s tuňákem. Pití - voda. Pohyb - leg lifts, 10 sklapek.

memoir

5. února 2012 v 11:22 | confused |  screams in the night
Kaya mě přivedla na jeden nápad... Ve svých pocitech mám strašný zmatek. Co ke komu cítím? Co kdo ke mně? Cože?
Zvlášť mě mate když se mezi námi něco málo stane a další den je jako by bylo všechno při starým. Znáte to, ne?
Tak jsem si řekla, že si to prostě napíšu. Pomáhá mi to. A ne, nebudu si tu psát list "pro a proti" a nebude to jen o klucích. Asi to nikdo z vás nepochopí, protože ty lidi neznáte. Neznáte ani můj život. Prakticky bych řekla, že tohle tady bude jen pro mě. Přiřadím každému nějakou přezdívku, s významem, bude se mi líp psát... A navíc to možná nakonec i smažu.