miserable

19. února 2012 v 20:09 | confused |  screams in the night
Vypadá to, že budu teď muset trávit hodně času s rodinou a sama se sebou. Jak lákavé. Aspoň se budu zase moct víc věnovat kreslení, digitální malbě, psaní příběhů, sportu a dalším věcem. Možná mi to prospěje, chvíli se soustředit jen na sebe, nezanedbávat se kvůli ostatním. Možná taky ne a budu z toho šílet ještě víc než doteď. Paráda.
Pokud máte rádi fantasy, tak vám doporučuju knihy Levá ruka boží od Paula Hoffmana (plus další díly) a trilogii Chaos od Patricka Nesse. Teď jsem je obě dočetla. Obě dvě mě dokázaly rozbrečet. Po dočtení jsem je ještě asi půl hodinu držela v ruce, nemohla uvěřit, že to dopadlo takhle, v knihovně hned rezervovala další díly a znova si četla oblíbené části. Miluju ty knihy za to, že mě dokázal dokonale vtáhnout do jiné reality. Na chvíli jsem zapomněla, že to bohužel není moje realita. Na chvíli to znělo všechno krásně.
Za méně jak 12 hodin je zase uvidím. Nechci to. Chci odjet někam hodně daleko, kde mě nikdo nebude znát. Chtěla bych jet do internátu v Americe nebo Anglii. Strašně moc bych chtěla mít tu možnost. Nový začátek.
Teď mě nejlepší kamarádky považují za blázna, rodiče taky plus mě nutí jíst, myslí si zřejmě, že mám PPP. Everything is just so fucked up lately. Asi začnu počítat dny do dalších prázdnin. Nejradši bych je strávila na chatě. V přírodě. Se psem. Pryč od ostatních. Jen on, můj nejlepší přítel. Poslední dobou se mi chce ze všechno brečet. Jako bych už neměla sílu bojovat dál. Ale já jí zase najdu. Snad brzo. Slibuju. A děkuju.

Jídlo - plátek hovězího + 4-5 škubánkových placek, půl pomeranče, houska s mističkou zelného salátu, několik piškotů + tři "disco"sušenky. Pití - zelený čaj, voda.
question - brigády jsou od 15 nebo od 16? mám v tom zmatek. a nevíte třeba o nějaké dobré v Praze?


* I wanna be remembered as the girl who always smiled. The one who could always brighten your day. Even if she couldn't brighten her own.
* You know, I believe that death is actually a gift. Since the moment you were born you're slowly dying. We all are. With our birth comes a precious gift - to be able to die. To rule your life. Maybe it's crazy. Maybe I'm mad. But you know what? All the best people are at least a little mad.

nevím, proč jsem napsala ty dva odstavce nahoře. prostě mě to napadlo.)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Quinn Morgendorffer Quinn Morgendorffer | Web | 19. února 2012 v 20:31 | Reagovat

Není špatné být občas sama se sebou, snad se všechno vyřeší a bude zase lépe.

Brigády nevím, ale v tomhle věku jsem nemohla nikdy sehnat nic kromě nošení letáků, a to velice rychle omrzí :)

2 stop-wishing stop-wishing | Web | 19. února 2012 v 20:47 | Reagovat

děkuju děkuju děkuju, brigádu taky potřebuju ale sehant jí to je taky..=x

3 KayaSc. KayaSc. | Web | 19. února 2012 v 23:16 | Reagovat

"Everything is just so fucked up lately"
Ou, yep.
/Unfortunately i am still alive./

Doufám, že Ti to prospěje. Může to být fajn, zase se věnovat svým koníčkům.
Necheš sem někdy dát, to co si nakreslila? Nebo napsala?- ale pochopim, jestli je to moc osobní.
Já hrozně ráda čtu.
Přesně tak- dostane mě to z týhle pošahaný reality. Chvíli žiju život někoho jinýho.
Fantasy mám ráda, takže si knížky asi přečtu. O Levý ruce boží jsem přemýšlela, ale byla jsem na pochybách, ale jestli řikáš, že je to dobrý, tak se do ní pustim:).

O brigádě vůbec nevim. Taky nemůžu žádnou sehnat, a dala bych za to nevim co.
Některý jsou i od 15.

Taky bych někam nejradši odjela. Pryč, od všech, všeho. Novej začátek, nikdo tě nezná.
Anglie - oh, just dream.
Prázdniny, kde ste? Očekáváme vás s otevřenou náručí.

ty posl. 2 odstavce?!
Krásný!
!!
Pravdivý.
Love it.!

Nejhorší, když tě rodiče takhle sledujou. Mě to hrozně vadilo.
Ale na druhou stranu, -myslej to dobře.
A třeba ti i pomůžou.
Je dobrý když to někdo ví. Snaží se ti pomoc.
Když to nikdo neví, nikdo neřeší, nezajímá, a může to dopadnout špatně.
To s tvym tátou je taky na prd. ;/Ale je fajn, že se snaží. držim palce, aby to zvládnul.
Můj táta -alkoholik + těžkej kuřák. Hlavně kvůli tomu se naši rozvedli.
No nemáme to s těma rodičema lehký.

Ale přes to všechno.
MUsíme to zvládnout.
Do cíle dojdeme. Ne dnes, ne zítra, ale doplahočíme se tam.
Nevzdáme to.
Společně to zvládnem. Na to nezapomínej ;)
Děkuji Ti za každý komentář. Ty mi rozumíš a poradíš. To ty mi dáváš tolik síly..
Mám v tobě velkou podporu.
A ty se vždy můžeš obrátit na mě, doufám, že to víš.

Tak hurá do dalšího týdne.
Neboj se toho.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama