Květen 2012

stable

26. května 2012 v 18:11 | confused |  sudden euphoria
Jsem tu zase zpátky. Chtěla jsemnapsat už hodněkrát, ale nějak k tomu nikdy nedošlo. Přišlo mi, že nemám co psát. Což neznamená, že teď mám. Ale cítím se líp než dřív. Nedokážu to přesně popsat, prostě se cítím vyrovnaná.
Mám za sebou z víkendu desetikilometrový běh. Úžasné. Miluju běhání. Navíc jsem se díky tomu cítila dobře v šortkách na chvíli. Jenom na chvíli, ale aspoň něco. Jdu si za svým cílem. Váha neklesá nijak, ale ani nestoupá, takže se s tím nestresuju. Neaměřuju se na hubnutí, ... Spíš na žití. Chci něco dokázat, být lepší než ostatní. Když jsem si dívala na taneční filmy, žárlila jsem na ty holky, jak jsou dobré. A zároveň mě to nabilo energií.
Založila jsem si Instagram, možná vám sem někdy hodím odkaz. Zatím tam mám jen pár fotek - moje přátele, fotky Prahy a další. Ale v něčem mi to pomáhá. Zase si začínám všímat okolí. Jako bych se znova narodila. Občas mi připadá, že svoje tělo pozoruju odněkud z povzdálí, že se to prostě děje. Připadá mi, že začínám být lepší člověk.
Jenže pořád jsou tu momenty, které mě zase srazí tvrdě na dno. A je jich hodně. Jenže to mi pomáhá, potřebuju to, potřebuju důvod zvednout se a jít dál, potřebuju motivaci.
Cítím se dobře. Zní mi to nějak zvláštně, když to takhle řeknu. Naivně.
Nenechte se tlačit ke dnu, bojujte, váš osud je ve vašich rukou.
Show me what you have.

determined

11. května 2012 v 17:29 | confused |  sudden euphoria
I'm screwed.
Mám se fajn. Něco mě pořád trochu táhne dolů, ale víc věcí/lidí nahoru. Nemůžu brát život tak vážně.
Potřebuju zapomenout na minulost. Posunout se dál. Odrazit se ode dna.
Buď promažu hodně článků a nebo si založím nový blog, nevím. Ještě se rozhodnu časem.
Snažím se jíst lépe. Být lepší. Ve všem. Zatím se držím. Cvičím každý den, protahuju se, to mě baví.
Potřebuju si trochu zlepšit fyzičku před příštím víkendem. To totiž budu na desetikilometrovém charitativním běhu. čím víc uběhu, tím víc moji sponzoři darují. Chci dát alespoň těch 8 km.
Celkově si chci zlepšit fyzičku, vypracovat svaly. Nebaví mě mít místo rukou kuří nožky. To je jediná hubená část mýho těla, ale zrovna tu bych chtěla o dost svalnatější. Chci zvládat výpressy, kliky, nročný tréninky. Překonávat se. Být pružnější.
Jsem rozhodnutá. Tentokrát to půjde. Musí. Nebudu prioritně hubnout. Budu měnit svůj životní styl. Začnu zase snídat pravidelně. Vstávat dřív. Cvičit ještě víc. Protahovat se. Půjde to pomalu, ale půjde.
Musím se zbavit té minulosti. Táhne mě hloubš ke dnu. Vzpomínky. Nevím jak to říct česky, anglicky by to bylo "move on". To to asi vyjadřuje nejlíp. Nový začátek. Tentokrát to třeba dokážu. Ale bude mě to stát hodně námahy. Bude to stát za to.
Usmějte se.
Mějte se krásně. Jak nejlíp to jde!)

patience

2. května 2012 v 17:25 | confused |  screams in the night
Poslouchám Tomáše Kluse /jediný zpěvák zpívající česky, kterého můžu. to kvůli těm textům./ a přemýšlím u těch slov. Všechny mi něco připomínají.
• "Jsou slova, který prostě nejdou vzít zpět. Slova co naopak obrátí svět." /jak mi už skoro 2 roky zpátky řekl Black pár nelichotivým věcí. myslím, že on je jedním z hlavních důvodů mého žalostně nízkého sebevědomí. tohle si člověk pamatuje celý život. a taky předsudky, jak mě i kamarádky odsuzovali.../
• "Sama víš dobře, že to neumim vzdát. Zas bude líp, prý stačí jen vytrvat." /pořád v sobě nacházím rozutíkané kousky mého dávno pohřbeného optimismu/
• "Člověk si velmi snadno dosáhne na dno, ale musí se rvát... a pak s hrdostí vstát." /bojujte. kvůli sobě. každé ráno si přemlouvám, abych vstala z postele - za lepší zítřky/
• "Jenže ty neslysíš, jenže ty neposloucháš. Snad ani nevidíš, nebo spíš nechceš vidět." /když se cítím tak sama, že mi nikdo nerozumí. ten věčný dialog v mé hlavě, který se mění v prázdno. touha někomu říct úplně všechno a zároveň strach, že by někdo věděl příliš mnoho./
• "Nezapomínej na mě ve zlém." /chci aby si mě pamatovali jako tu dívku, která dokázala zlepšit den. jako tu dívku, co se dokázala bavit. co dokázala pomoct a nechtěla nic na oplátku. aby si pamatovali tu masku./
• "Jsi anděl netušíš, anděl co ze strachu mu utrhali křídla. A až to ucítíš, zkus kašlat na pravidla..." /touha změnit se, být jiná. být svá. žít jinak. žít lépe./
• "Jsem kolemjdoucí z davu, součást osudu..." /děsí mě představa, že umřu jako nikdo. že tu po mě nic nezůstane./
• "Jsme dva různý světy, dvě míjející se planety, jsme dvě kosmický lodě..." /nemůžu se rozhodnout, čí je ten druhý svět... nejde vybrat jednoho člověka./
• "Mám jenom jediný přání - nikdy neskončit na dně." /prosím./
• "Můj sladký život mezi světy, slepý rány bez odvety. Nepochopitelná touha plout. Raději shořet, než vyhasnout." /jak jsem říkala, chci být někdo. nechci skončit v čr, chci jiný život. děsí mě to ve snech./
• "Když má člověk svý usměvavý stavy, celej svět se s ním baví. Zatímco chceš-li brečet, musíš, člověče, sám." /nemám co víc dodat./
(Třeba vás to nějak inspiruje... pamatujte, za lepší zítřky!)