stable

26. května 2012 v 18:11 | confused |  sudden euphoria
Jsem tu zase zpátky. Chtěla jsemnapsat už hodněkrát, ale nějak k tomu nikdy nedošlo. Přišlo mi, že nemám co psát. Což neznamená, že teď mám. Ale cítím se líp než dřív. Nedokážu to přesně popsat, prostě se cítím vyrovnaná.
Mám za sebou z víkendu desetikilometrový běh. Úžasné. Miluju běhání. Navíc jsem se díky tomu cítila dobře v šortkách na chvíli. Jenom na chvíli, ale aspoň něco. Jdu si za svým cílem. Váha neklesá nijak, ale ani nestoupá, takže se s tím nestresuju. Neaměřuju se na hubnutí, ... Spíš na žití. Chci něco dokázat, být lepší než ostatní. Když jsem si dívala na taneční filmy, žárlila jsem na ty holky, jak jsou dobré. A zároveň mě to nabilo energií.
Založila jsem si Instagram, možná vám sem někdy hodím odkaz. Zatím tam mám jen pár fotek - moje přátele, fotky Prahy a další. Ale v něčem mi to pomáhá. Zase si začínám všímat okolí. Jako bych se znova narodila. Občas mi připadá, že svoje tělo pozoruju odněkud z povzdálí, že se to prostě děje. Připadá mi, že začínám být lepší člověk.
Jenže pořád jsou tu momenty, které mě zase srazí tvrdě na dno. A je jich hodně. Jenže to mi pomáhá, potřebuju to, potřebuju důvod zvednout se a jít dál, potřebuju motivaci.
Cítím se dobře. Zní mi to nějak zvláštně, když to takhle řeknu. Naivně.
Nenechte se tlačit ke dnu, bojujte, váš osud je ve vašich rukou.
Show me what you have.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Laurence Laurence | 27. května 2012 v 18:39 | Reagovat

Ďakujem, že si ma takto povzbudila a zdám sa ti byť milá, je dobré stretnúť niekoho kto to chápe, aj keď, tak ako ja to nepochopí nikto, pretože si nemyslím že je niekto v podobnej zasranej dituácií ako ja, ale ja tak strašne ďakujem :)

2 KayaSc. KayaSc. | Web | 3. června 2012 v 22:50 | Reagovat

!!
Doufám, že se Tě to stále drží a pokračuješ s tímto novym naladěním dál.
Moc ti přeju, aby se ti dařilo.
Znám to, trochu. Je to jako kdyby si najednou otevřela oči a předtím je měla stále zavřený před světem.
Už se mi to dlouho nestalo, a většinou to trvá jen chvíli.
Tvůj osud je ve tvých rukou, a já vím, že je v dobrých.
Tak ať se ti daří,
ať jsou ty špatné chvíle čím dal méně častější až zmizí úplně.

Jinak moc ti děkuju za komentář.
Připadám si, že si ho vůbec nejsem hodna.
Že ve mě vidíš, víc než jsem.
Ale tak nějak mě to vždycky nakopne. Trochu. Že tu je naděje. Že je to na mě.
Jenže,
ono je tak těžký to přijmout. Sebe, vše.
a začít se mít ráda? To je běh na dlouho trasu.
Každopádně se snažím,
a ty a další my v tom pomáháte.
Jste úžasný,
ty seš úžasná. Ne já.
Doufám, že zůstaneme svým způsobem nějak v kontaktu. Ikdybys chtěla třeba končit s blogem, či já.
Díky Tobě, se dokážu usmát.
Mám tě ráda ;*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama